středa 8. června 2016

Afrika aneb Projekt na závěr školního roku

Dnes nabídnu něco z českých zdrojů. Určitě znáte časopis Hudební výchova, který vydává PedF UK. Tam jsem před lety našla velmi pěknou inspiraci pro projekt. Celé číslo, ze kterého budu citovat najdete zde. Myslím, že si každý něco z nápadů pana Václava Salveta vybere. Červen je pro toto téma jako dělaný.:-)
Afrika se otevírá – hodina rytmů 
Osobně mám nejraději i v hodinách hudební výchovy uspořádání v kruhu. Každý student vidí všechny ostatní, o mnoho snadněji a plynuleji přebírá vedoucí roli kupříkladu v zadávání rytmů a podtrhuje to myšlenku vzájemného obohacování se. Takto jsme tedy začali také my, v rámci malého bubnovacího workshopu. Po malém rozehřátí hrou na tělo jsem začal bubnovat jednoduché rytmy, které po mně studenti opakovali. Nejprve jsme začali jednotaktovými, později plynule přešli k dvoutaktovým motivkům. Navázal malý teoretický exkurz do světa bubnovacích úderů: Open, bass a slap jsme po vysvětlení procvičili opět nejprve echem, v jednoduchých kombinacích maximálně dvou druhů úderů. Potom jsme nechali ještě oběhnout dokola krátký motiv pouze v jednom druhu úderu, abych se ujistil o jeho správném zvládnutí a napravil u jednotlivců případné nedokonalosti. Teď už mohli převzít úlohu „předbubnovávače“ sami studenti. Nejprve každý jednu vlastní frázi dokola, později na přeskáčku (navazuje ten, na kterého předchozí předbubnovávač pohlédne, komu „věnuje“ svůj motiv). 
Poznámka pro učitele, kteří nemají dostatek nástrojů nebo nevlastní bubny žádné. Většinu cvičení je možné provést obdobně hrou na tělo (pleskáním, tleskáním, dupáním a luskáním). Starší děti ovšem nesmíme odradit volbou příliš jednoduchých rytmických motivů, aby nám nebyly odměnou zmínky o „mateřské školce“. Ti, kteří by si chtěli nástroje sami postavit, naleznou níže návod pro stavbu jednoduchých bubínků z finančně nenáročných materiálů. Nápomocen zde jistě může být učitel dílen, který může zajistit potřebné prostory a případné náčiní.
Můj tip - plastové kýble různých velikostí, které vám milerádi dají ve školní kuchyni:-)

Pro školní potřeby jsou tyto tři údery bohatě dostačující. Můžeme je použít na conga, bonga i djembe [džembe]. 

1. Označením „open“ označujeme znělý úder. Dlaň ruky při něm dopadne na okraj bubnu, prsty ale hned odskočí. Tak netlumí chvění blány a může vzniknout plný, znělý zvuk. 

2. Oproti tomu při úderu zvaném „bass“ zůstane ruka ležet. Buďto pouze dlaň, jako na obrázku, nebo celá dlaň i prsty utvoří dutý prostor (ruka je jakoby vypouklá, kdybychom ji obrátili, mohli bychom do ní nabrat vodu). Po úderu tak vznikne krátký, tlumený, basový zvuk. 


3. Nejtěžší bývá pro studenty zpravidla „slap“. Je podobný úderu „open“, ale prsty dopadnou postupně na kůži a zůstanou na ní ležet. Vznikne tak krátký a ostrý zvuk.
Návod na výrobu bubnů
Materiál: květináče, tapetové lepidlo, role svačinového papíru, štětec, nůžky, podkladový materiál, barvy, provázek. 
Postup: V případě, že je díra na spodku květináče příliš malá, zvětšíme ji opatrně pro lepší zvuk např. důlčíkem a kleštěmi. Poté květináč položíme dnem vzhůru na svačinový papír a obkreslíme jeho obrys s okrajem asi 8 cm. Papír z obou stran potřeme tapetovým lepidlem, přiložíme na horní hranu květináče a uhladíme. Tak postupně přikládáme 4–8 vrstev. Provázkem můžeme dokola upevnit a necháme zaschnout. Nakonec je možné ještě bubínek vyzdobit barvami. Jinou možností je výroba bubnu z odpadové roury, na jejíž okraj nalepíme proužek oboustranné lepenky a přes okraj napneme pevnou fólii.
Pata pata
Pro africkou hudbu je charakteristická jednoduchost základních motivů, umožňující předávání melodií a rytmů v rámci ústní tradice. Jednoduché struktury se drží i africká populární hudba 20. století. K těmto kompozicím patří i „Pata pata“, píseň jihoafrické zpěvačky Miriam Makeby, kterou jsme zpracovali v instrumentální verzi a uvádíme v příloze tohoto časopisu. Melodii dialogu zpěvačky („A saguguka sathhi beka“) a sboru („natsi pata pata“) převzala v našem případě flétna, která odlišila hranou „odpověď sboru“ dynamicky. Pokud jsou k dispozici flétny dvě, převezme jedna melodii sboru, jedna melodii sólovou. Je ovšem také možné přenechat flétně pouze sólo a melodii sboru zpívat s dětmi. Jak jsem si vyzkoušel, je to vděčná skladba pro zpěv ve třídě, protože „odpověď“ zůstává v průběhu celé písně stále stejná. Zážitek úspěšného zvládnutí skladby tak žáci mohou pocítit velmi rychle. Při opakovaném návratu ke skladbě je pak možno přidat ještě druhý hlas. 

Aya ngena ( různé úpravy)




Tato píseň nejde z uší, jak mi potvrdili studenti další den po prvním nácviku písně. Vydrží znít v hlavě celý den. Nabízí ideální možnost zapojení schopnějších zpěváků, kteří převezmou jednotlivé hlasy či sólo. Při nácviku afrických písní působí neznámý text často dvousečně. Když už je zažitý, vystupuje podpůrně, protože vznikl zpravidla současně s melodií. Dokonalou souvztažnost s původním textem pocítíme zejména při následném zpěvu písní (např. afrických spirituálů) na texty různě zdařilých pokusů o překlad. Text využíváme většinou při rytmických cvičeních jako oporu rytmu (osvědčuje se otextování zejména složitějších ostinátních doprovodných figur).V našem případě jsme použili opačnou oporu a „podepřeli“ text rytmem. U afrických písní může totiž působit samotný text jako překážka, protože se v akustické formě děti nemají při jeho zapamatování – co se významů týče – „čeho chytit“. Zvolili jsme proto opět osvědčenou metodu echa, doplněnou již osvojeným bubnováním. Předříkávání textu jsem doplňoval tichými údery v totožném rytmu, takže rytmus bubnů zde působil podpůrně pro text a jeho naučení nepůsobilo jako nudný dril. Doprovodné bubnování mělo pak při závěrečném předvedení, jak je vidět z hudebního zápisu, tři formy: výplň pauz (úvod), rytmu totožného s textem (část B), ostinátní figury (zbylé části písně).


Předvedení 
Teprve v závěrečném předvedení se plně propojila hudba s výtvarným projevem. V průběhu projektu se sice pracovalo společně na výtvarném ztvárnění témat, před závěrečným koncertem se však hudebna proměnila v africkou říši masek, nástrojů, kašírovaných zvířat pralesa, kreseb a dalších výtvarných ztvárnění tohoto inspirativního kontinentu. Kromě již uvedených písní Pata pata a Aya ngena jsme přidali ještě malou improvizaci, kterou jsme pracovně nazvali „Úder srdce“. Jeden ze schopnějších bubeníků se ve ztichlém kruhu soustředil na tep svého vlastního srdce. Nechal se jím inspirovat pro první ostinátní rytmus, který začal hrát na svůj buben. Ostatní se postupně přidali se svým vlastním rytmem. Když už se všichni připojili a ujistili ve svém rytmu, dal vedoucí rytmické znamení k dvoutaktové pauze na zvon „Agogo“. Po odpočítání v novém tempu opět všichni nasadili svůj rytmus. Takto se tempo zrychlilo několikrát. Snad v této závěrečné improvizaci mohli hráči i posluchači zažít alespoň náznak pravého afrického zvuku a radosti z muziky, která nepřišla zvenčí ani z notového zápisu, ale z hudebníků samotných.

Můj tip na další píseň se skvělou a jednoduchou hrou na tělo. Jen osvojit si ji musíte nápodobou:-)




Tak to je dnes vše, doufám, že minimálně další tip na zdroj se Vám bude hodit:-) Těším se na Vaše komentáře.